_. Epilog

    
     O necelý týden po bitvě u Tatooine přistála na malé, krásné planetě lehká nákladní loď. Z lodi vyjel malý upravený speeder a vyrazil směrem k blízké jezerní oblasti. Když dojel speeder na místo, vystoupila pouze jedna osoba - muž. Šel přímo k malému domku, který se tyčil přímo na břehu jezera. Než stihl zaklepat, otevřely se dveře a v nich stála mladá žena. Oba se na sebe mlčky usmívali.
     "Tvá zpráva zněla naléhavě," začal první leader RSF. "Chvátal jsem, jak jen to šlo." Prohlédl si ji. Ještě stále byla trošku slabá, ale bylo vidět, že se rychle uzdravuje. Evidentně právě vstala z postele. "Jsem rád, že je novému členu Rebel Security Force lépe."
     Ydar se na něj usmála: "To jen díky tobě," řekla. "Nemusel jsi kvůli mně tak spěchat. Chtěla jsem tě o něco požádat."
     "Jen do toho, " vybídl ji.
     "Ráda bych zítra dorazila na Tatooine, ale jsem na pilotování ještě moc slabá a nemám vlastní loď."
     "Odvezu tě tam," odpověděl Wooden dřív než ho stačila Ydar požádat. "Ráno se pro tebe stavím, ještě musím v Theedu něco zařídit."
     "Děkuji ti, " řekla Ydar a usmála se. Wooden jí úsměv oplatil a vydal se zpět ke speederu. Vlastně si nic zařídit nepotřeboval, ale Ydar musela odpočívat a Wooden mohl zatím prozkoumat krásy hlavního města malé planety.
     Wooden věděl, že Nabbo je pro Ydar domov. Tady se narodila a tady by asi chtěla být i pochována. Ještě než nastartoval speeder, tak se rozhlédl po jezeře. Nechybělo mnoho a možná by ji tu i pochovával. To se naštěstí nestalo a Ydar se pomalu léčila. Rozhodla se přidat k rebelské gildě a pomoct jí v boji proti Impériu. Jezero bylo průzračně čisté, kolem něj se rozléhala nádherná příroda a jen pár domků. Wooden nastartoval speeder a vyrazil k hlavnímu městu Naboo.



     Další den už lehká nákladní loď kotvila v Mos Eisley. Wooden s Ydar dorazili do skrýše, kde se sešli všichni přeživší členové bývalé Jabba's Palace a několik dalších důvěryhodných lovců. Všichni přišli vzdát památku těm, kteří se z bitvy u Tatooine už nevrátili. Po několika krátkých přípravách stálo na rohu jeskyně mnoho lovců. Tam totiž byla vyryta do zdi jména těch, kteří padli v boji.
     "Vážení kolegové, přátelé," začal Wooden svou řeč. "Sešli jsme se dnes, abychom uctili památku našich kamarádů, kteří padli v bitvě. Za co bojovali? I když to byli námezdní lovci, bojovali za svou hrdost, čest a za nás všechny. Nebojovali pro peníze ani slávu. Ale byli po boku těch, kterými věřili." Wooden se odmlčel a sjel pohledem po přítomných. Všichni měli na oblečení černou pásku.
     "Měl bych zde přečíst jména těch, kteří minulý týden padli, ale to neudělám. Byli jedněmi z nás a nebudu je rozlišovat jmény. S jejich smrtí zemřela i část z nás. I když jsme teď rozdělení do gild po celé galaxii, už navždy nás bude spojovat přátelství z Jabba's Palace, přátelství na život a na smrt. Teď tu stojíme a truchlíme nad ztrátou spousty přátel, ale na jejich památku nikdy nezapomeneme," zakončil Wooden proslov, vytáhl svůj blaster a zamířil k nebi. Ostatní lovci následovali jeho příkladu. Všichni jako jeden muž vypálili po dvaceti výstřelech na počest každého padlého.
     "Děkuji, že jste přišli," řekl Wooden, když střelba ustala.
     Večer se všichni lovci rozletěli do různých koutů galaxie. Wooden byl stále plný smutku, ale teď měl v sobě i naději na budoucnost. Povede RSF k vítězství a pomůže Alianci vybojovat svobodu v občanské válce. Tak jako je legendární Jabba's Palace a její členové, bude ji následovat i RSF. Už teď věděl, že rebelové vyhrají…