12. Sázka

     Hazard! Všude kolem byla samá kasina a další zábavní podniky, které jsou většinou na hraně zákona, ale tady na Echnosu, který je také zvaný Tinn VI-D, je na hraně nebo mimo zákon snad všechno. Jeden ze šesti měsíců plynného obra Tinnu VI na hranici Vnějšího pásu je rájem pro pašeráky a žoldáky. Echnos je skalnatý, neúrodný svět s nedýchatelnou atmosférou nacházející se zčásti ve smrtícím magnetickém poli Tinnu VI, které může vytrhnout lodě z hyperprostoru, které musí vyhledat opravu právě na Echnosu. Obyvatelé Echnosu žijí v obrovském kopulovitém městě o průměru asi 40 km a 2000 patry. Kopule z modré průhledné oceli chrání obyvatele před magnetickým polem a udržuje dýchatelnou atmosféru.
     Zdejší atrakce jsou právě mnohá kasina a v jednom z nich seděl člověk, kterého Wooden přiletěl hledat. Podle informací byl ubytovaný v hotelu a kasinu "Gold Star", které se podle mapy nacházelo asi kilometr od místa, kde Wooden stál. Přivolal si nejbližší aero-taxi a zadal řidiči adresu kasina. Cesta trvala velmi krátce a za chvilku stál před kasinem. Cestou k recepci hotelu kolem něj procházeli tvorové všech druhů a ze všech koutů galaxie. Někteří zde byli obchodně, jiní cestovali za zábavou, několik z nich se usmívalo díky nabytému zisku, ale většina chmurných tváří ukázala, že zde prohrála nemalý peníz.
     "Dobrý den pane," oslovil zdvořile recepční Woodena, když došel na místo. "Mohu vám nějak pomoct?"
     "Ano, hledám muže jménem Talon Karrde. Je prý u vás ubytovaný. Rád bych věděl, jestli je u sebe," vyslovil svou prosbu. Recepční se podíval do svého displaye.
     "Pan Karrde na pokoji není. Chcete mu nechat vzkaz?" Wooden se chvíli rozmýšlel.
     "Vzkažte mu, prosím, že leader bude v osm večer čekat u stolu číslo 4."
     "Dobře, pane. Hezký den," popřál recepční a šel se věnovat dalšímu hostu.
     Do osmi hodin zbývalo několik hodin, tak se Wooden rozhodl prozkoumat okolí hotelu a kasina Gold Star. Načasoval si příchod, aby si stihnul zahrát několik partií sabaccu, než přijde jeho dávný přítel. Rozměnil si credity za žetony a vrhnul se do hry u stolu, který nesl číselné označení 4. Proti němu hráli dva lidé, Weequay a Gran. Rozdávající míchal karty tak, že Wooden moc štěstí na karty neměl, ale ostatní toho také moc nevyhráli. Nicméně bank se zaplnil už velmi slušně a případná výhra mohla udělat velikou radost tomu, komu padne Idiotův šik nebo čistý sabacc. Wooden si zkontroloval čas, když vtom uviděl tu správnou osobu, jak k němu jde směrem z hotelové části. Viděl to, že je před ním poslední hra. Rozdávající zamíchal balíček a poněkolikáté za tu dobu, co Wooden hrál, vyzkoušel randomizér, aby všechny ujistil, že nikdo nebude moci předpovědět pořadí rozdaných karet. Wooden měl před sebou dvě karty ukazující hodnotu mínus šest. S takovou nikdy nevyhraje.
     "Vezmu si jednu kartu," oznámil Wooden rozdávajícímu a dostal kartu. Ihned, jak ji dostal, tak se mu karty před očima zavlnily a změnily se na zcela jinou sestavu. Wooden si přepočítal nové karty. Výsledek ho velmi mile překvapil, protože ukazoval hodnotu dvacet tři. Doufal, že se sestava karet do konce téhle hry nezmění, protože ta by mu darovala nejen výhru, ale i bank hry. Wooden vsadil do hry všechny své zbývající žetony. Nikdo už kartu nechtěl a všichni, až na Weequaye položili.
     "Čistý sabacc," pronesl vítězně Wooden a Weequay vztekle odhodil karty. Wooden sebral žetony a chystal se vstát od stolu. "Končím, pánové, bylo mi potěšením," dodal úsměvně, ale nikdo mu úsměv neopětoval. Ve váčku ho hřálo žetonů za pěkných několik tisíc creditů, ze kterého vytáhl žeton a dal ho rozdávajícímu jako spropitné. Weequay, který prohrál nejvíc, se nemohl spokojit s prohrou a s tím, že nebude mít šanci získat ztracené peníze. Rychle vstal a v ruce se mu objevil malý blaster. Jeho sousedé u stolu se rychle skrčili. Zbraně byly v kasinu zakázané, takže se Wooden nemohl bránit. Jeho rychlé reflexy však postačily k tomu, aby uhnul prvnímu výstřelu, který zasáhl naštěstí jen židli, kde leader seděl. Weequay nestačil vystřelit podruhé, protože ho někdo ze zadu praštil pořádně židlí do hlavy. Weequay se sesunul k zemi a za ním Wooden uviděl stojícího Talona Karrda.
     "Díky, Karrde," pronesl s úlevou v hlase Wooden.
     "Za málo," usmál se Karrde a položil židli. Mezitím se ochranka procpala vyděšeným davem k Weequayovi a odnesla ho do cely. Zbylí zaměstnanci kasina se snažili uklidnit návštěvníky a docela se jim to překvapivě dařilo. Woodena a Karrda si nikdo nevšímal.
     "Půjdeme radši pryč," řekl Wooden a vyrazil k východu.
     "Tys měl teda kliku, Woodene. Já se tady snažím vyhrát už týden a zatím jsem nevyhrál tolik, co ty za tu chvilku.
     "No, měl jsem prostě štěstí," usmál se leader.
     "Víš, co se říká? Štěstí ve hře, neštěstí v..." začal Karrde, ale Wooden ho ostře přerušil.
     "Ano, vím!" Ten prudký tón Karrda docela zaskočil, a tak raději mlčel. Došli k pokladně, kde Wooden rozměnil svou výhru na peníze.
     "Osm tisíc šest set creditů?!" nemohl uvěřit svým očím Karrde. "Tak tolik jsem tu vážně nevyhrál."
     "To se utratí rychle," usmál se Wooden. "Pojď, zvu tě na drink," řekl a vydal se do hotelového baru. Oba si objednali. Zatímco Karrde zvolil klasické corellianské pivo, Wooden si objednal ruby blies.
     "Tak proč jsi vůbec za mnou přiletěl?" zeptal se po prvních doušcích piva Karrde.
     "No, to je na dlouhé vyprávění, tak to zkrátím," začal Wooden. "Vedu jednu začínající gildu a hledám zkušenější lovce, kteří by pomohli dostat se na vrchol a pomoct Rebelům proti Impériu."
     "Aha, tak proto bylo ve vzkazu místo jména 'leader'," došlo Karrdemu.
     "Už se přidalo několik zkušených lovců i začínajících talentů, ale v boji s Impériem i podsvětím je třeba každá pomocná ruka."
     "A ty chceš, abych se přidal k tobě? Jak se vůbec tvá gilda jmenuje?"
     "Rebel Security Force," zněla odpověď.
     "No, o té jsem už slyšel. Jdou řeči, že hodlá hrát prim v nadcházející válce. Rád se přidám, leadeře," řekl Talon Karrde.
     "Rád tě uvítám. Letím rovnou na základnu. Chceš se proletět se mnou, nebo máš vlastní loď?"
     "Loď nemám, poletím s tebou."
     "Dobře, vyrazíme hned, nebo tu chceš prohrát i košili?" zeptal se Wooden.
     "Náhodou jsem vyhrál asi pět tisíc creditů," odpověděl pyšně Karrde. "Ale už nebudu pokoušet štěstí. Letíme rovnou. Jen se odhlásím tady v hotelu."
     Dopili své pití, které platil Wooden a Karrde se šel odhlásit. Účet ho vyšel na pět set creditů, což byla přemrštěná cena za týdenní pobyt, ale Karrde si tu žil přepychově s veškerým pohodlím a službami, takže poslušně zaplatil. Za hodinu oba seděli v lehkém corellianském frachťáku a čekali na otevření jednoho ze vzduchových uzávěrů na vrcholu kopule.
     "Kam vůbec letíme?" zeptal se Karrde.
     "Na rebelskou základnu na Dantooine," odpověděl Wooden a už se soustředil na řízení, protože se uzávěr otevřel a loď dostala povolení k odletu.
     "Víš, už jsem si myslel, že odejdeš nadobro, když jsi odcházel od Jabby. Jsem rád, že sis to rozmyslel," řekl Karrde svému staronovému leaderovi.
     "Já taky, Talone," odpověděl Wooden a zatáhl páčku pro skok do hyperprostoru.