09. Výlet do Enklávy Rytířů Jedi

Zelené travnaté pláně se vlnily pod mírným větrem a občas z dálky zaštěkal divoký Kathský pes. Jinak byl na této planetě, kde dominovala olivově zelená, modrá a hnědá, bez průmyslu a pokročilejších technologií klid. Planeta je daleko od většiny galaktických tras, takže až na nepatrné množství primitivních kmenů je zcela neosídlena. Zcela? Oficiálně to tak je, ale nyní se na Dantooine pyšnící se dvěma měsíci nachází základna rebelského odboje.
Wooden si tuto planetu docela oblíbil. Od svých rodičů věděl, že se kdysi na Dantooine nacházelo výcvikové středisko rytířů Jedi. Z celkového planetárního scanu zjistil, že se ihned dvoje ruiny nacházejí asi dvě hodiny cesty speederem. Už několik týdnů se chtěl vydat přes rozlehlé stepi plné vlnivé levandulové trávy a těch zvláštních ostnatých stromů a prozkoumat tyto ruiny, ale dosud k tomu neměl příležitost. Skoro všechen čas mu zabíralo shánění vhodných členů nové rebelské gildy. Vlastně pokud byl na planetě, což bylo také vzácností, tak nevystrčil nos ze základny. Nyní měl pár dní volných, a tak se rozhodl své plány konečně uskutečnit.
Rozhodl se, že zkusí vzít s sebou Dreika Youxe. Mandalorianský válečník dosud moc nemluvil, ale jinak byl vcelku aktivní a v gildě se snažil být prospěšným členem. Vydal se nejdřív do svého pokoje, aby se připravil na cestu. V ložnici si raději oblékl věci, které se hodí jak na lov, tak na procházku, kromě svého blasteru si nezapomněl ani světelný meč. Bylo to zvláštní. Tento meč měl při sobě téměř pořád a skoro vůbec ho nepoužíval v akci, i když často s mečem cvičil. Navíc byla tato zbraň unikátní. Před Klonovými válkami bylo tisíce rytířů Jedi a každý měl svůj meč, ale prakticky nikdo neměl meč barvy, jako tento. Wooden stiskl aktivační tlačítko a potemnělá místnost byla najednou ozářena. Tento unikátní meč dostal od svých rodičů a ti zas od svých. Tak tomu bylo po mnoho generací - po celá milénia. A nyní se chystal vyrazit do ruin, o kterých se domníval, že zde cvičil jeho dávný předek. Možná tam nalezne nějaké užitečné informace. To teprve zjistí.
Vypnul meč a za chvilku vyrazil k pokojům Dreika a jeho jednotky. Naštěstí nebyli na žádné misi a Wooden je našel rychle.
"Zdravím tě, leadeře. Co pro tebe mohu udělat?"
"Chystám se na menší průzkum. Nechceš se přidat?" zeptal se rovnou Wooden. "Tvá jednotka nebude třeba. Půjdeme sami," dodal rychle. Mandalorian chvilku přemýšlel, ale pak přikývl.
"Dobře, počkám na tebe u východu ve speederu," řekl leader a vydal se na místo.
Za pár minut už speeder letěl nízko nad travnatou zemí přímo směrem, kde se měly nacházet ruiny. Wooden řídil. Oba členové posádky svorně mlčeli. Wooden se ale rozhodl po chvíli prolomit mlčení:
"Můžu mít dotaz Dreiku?"
"Jistě," dostalo se mu odpovědi.
"Když jsem přiletěl za tebou na Geonosis, nejdřív jsi mě chtěl zabít, co tě přimělo změnit rozhodnutí a přidat se ke mě?" Po tomto dotazu Dreik chvíli mlčel, jakoby se rozmýšlel, co říct. Wooden ho nevybízel a čekal.
"To ten tvůj meč," začal válečník. "Kdysi jsem ve válce bojoval proti rytíři Jedi, který měl stejný. Věřím, že po boku osoby vlastnící tento meč získám zpět svou čest."
"Tys bojoval ve válce přímo proti Revanovi?" zeptal se překvapeně Wooden. Věděl, že v Mandalorianských válkách vedl Revan republikovou armádu, ale to bylo většinou z můstku své vlajkové lodi.
Mandalorian přikývl: "Když byl na planetě, skupina Mandalorianů ho přepadla. Jenže to byl silný soupeř a dorazily mu podpory. Z celé skupiny já jediný vyvázl živý a dostal jsem se pryč."
"Kam přesně letíme?" zeptal se po chvilce Dreik.
"Chci prozkoumat nějaké ruiny. Podle scanu leží před námi hned dvoje. Domnívám se, že jedny z nich je bývalé výcvikové středisko rytířů Jedi, které bych chtěl prozkoumat a třeba najít něco zajímavého." Mandalorian jen přikývl a zbytek cesty se odehrál většinou v tichosti.
Po necelých dvou hodinách cesty uviděli v dáli skutečně ruiny nějaké stavby, ale druhé ruiny vidět nebyly. Lovci tedy zamířili k ruinám. Po dalších dvou minutách cesty už byli u ruin a vysedli ze speederu. Nebylo těžké najít vchod, ale horší bylo ho otevřít.
"Zkusíme nálož?" navrhnul Dreik.
"Víš Dreiku, kdybychom jí použili, tak by to asi zbořilo celé ruiny."
"A co vyříznout otvor?"
Wooden se zamyslel. "No jo, jenže čím ho vyřízneme? A to by pak asi už nešlo zavřít."
Najednou Wooden něco pocítil. Otočil se a uviděl, jak se na ně řítí Kathský pes. Mezitím oba muži vytáhli své blastery a najednou vypálili každý po jedné ráně. Všechny tři střely zasáhly cíl. Počkat! Tři?
"Dreiku? Tys vystřelil dvakrát?" zeptal se zmateně Wooden.
"Já ne. Myslel jsem, že jsi to byl ty."
"Já to taky nebyl," odpověděl leader. "Je tu někdo třetí. Buď ve střehu." Wooden dál s vytaženým blasterem sledoval okolí a snažil se zjistit, kde by mohl být ten střelec.
"Támhle jsou další bestie," ukázal Mandalorian na další tři Kathské psy, kteří se k dvojici rychle blížili. Když byli dostatečně blízko Wooden a Dreik Youx přesně vypálili a zasáhli přímo dvě zvířata, která se skácela k zemi. Hned po nich padl po rychlém výstřelu i třetí. Tentokrát Wooden viděl, odkud přišla třetí rána.
"Je támhle napravo mezi těmi velkými kameny," řekl tiše směrem k Mandalorianovi. Namířil tam svou zbraň a Dreik udělal to samé.
"Ukaž se! Víme, že tam jsi," zakřičel Wooden. Chvíli se nic nedělo, ale pak se mezi opravdu velkými kameny vynořila postava v tmavé kápi. Blaster držela ve svěšené ruce a vydala se ke dvěma lovcům.
"Kdo jsi?" zeptal se Wooden, když postava přišla až k němu.
Na tu otázku si neznámý sundal kápi a Wooden ihned poznal starého známého.
"Darone!" Wooden ihned svěsil zbraň a přátelsky mu nabídl ruku. Ten ji rád s úsměvem přijal.
"Ahoj, Woodene. Nevěděl jsem, že ses přidal k Rebelům," začal Daron, jemuž ještě nevymizel z tváře úsměv.
"Založili vlastní gildu a potřebovali leadera, tak jsem to vzal. V poslední době jsem po galaxii sháněl lovce, kteří by se mohli přidat, ale po tobě se slehla zem. Tos byl celou dobu tady na Dantooine?"
"No, když jsi odešel od Jabby, spousta lovců udělala to samé včetně mě. Chvíli jsem se toulal galaxií a různě pašoval nebo lovil. Nakonec jsem zavítal sem na Dantooine, tady jsem někoho zkontaktoval, aby mi s něčím pomohl. Rozhodl jsem se tu nějaký čas zůstat," vyprávěl Daron. "A kdo je tohle?" ukázal na Mandaloriana.
"Ach, promiňte. Zapomněl jsem vás seznámit. Darone, tohle je Dreik, Mandalorian z klanu Youx. Dreiku, tohle je Darth Daron, můj přítel a subleader z Jabba's Palace," napravil svou chybu Wooden. Oba si navzájem přikývli a Daron pokračoval v rozhovoru:
"A co děláš tady u ruin?" zeptal se.
"Hledám starou výcvikovou enklávu rytířů Jedi. Domnívám se, že to mohou být tyhle ruiny."
"Ano, jsi tady správně," potvrdil Woodenovi domněnku Daron.
"Jak to víš?" zeptal se obrněný Mandalorian.
"Protože jsem byl uvnitř," zasmál se Daron.
"Vážně? Jak ses tam dostal? Tyhle dveře se jen tak neotevřou," odvětil Dreik.
"To proto, že jsem vypnul systém otevírání, aby se tam nikdo nedostal. Je to poslední místo mnoha rytířů Jedi a nemělo by se tam chodit," vysvětlil Daron. "Aspoň ne často," doplnil.
"Dostaneš nás tam?" zeptal se Wooden.
"Jasně, půjdu s vámi," odpověděl Daron. Přešel k ovládacímu panelu dveří a otevřel ho. Spojil tam několik drátků, z kapsy své tuniky vytáhl maličký generátor a vložil ho do panelu, který rázem ožil.
"Tisíce let stará technika, ale po mírné opravě a údržbě stále funguje," vítězně se zasmál Daron a dveře se otevřely.
Všichni tři se obezřetně vydali do nitra někdejšího výcvikového centra rytířů Jedi. Chodby dříve plné života a světla nyní zely temnou prázdnotou. Čím hlouběji šli, tím více se nacházelo drobných živočichů, od much, hlodavců, až přes krunýřovité tvory měřící přes půl metru. Někteří z nich byli agresivní a útočili, nicméně blastery se s nimi vypořádaly.
"Víte," ozval se Daron. "Takhle hluboko jsem ještě nebyl. Zkoumal jsem jen krajní místnosti."
"Aha, takže tu na nás může vybafnout strašidlo?" zeptal se Wooden spíše humorně, nicméně v této atmosféře by se ani nedivil.
Trojice šla stále dál, až došla do velké kruhové místnosti. Po obvodu byla spousta sedaček. Wooden se zastavil uprostřed. I přes velmi omezený výcvik z tohoto místa cítil silnou stopu Síly, kterou zanechali velcí mistři své doby. Wooden neodolal tomu pokušení a chtěl zjistit více. Odstranil na jednom kousku země nečistotu a usadil se do pozice, ve které meditovali rytíři Jedi.
"Teď mě chvilku nerušte, pánové. Rád bych něco zjistil a potřebuji klid," požádal Wooden své kolegy.
"Pojď, prozkoumáme mezitím támhletu vedlejší část," řekl Dreik Daronovi a oba zanechali Woodena o samotě. Jakmile v místnosti nastal klid, Wooden zavřel oči a uklidnil svou mysl i srdce. Nic nehledal, pouze pozoroval. Vnímal vše, co vcházelo do jeho mysli, své pocity i to, že se mu třesou a zároveň potí ruce. Uklidnil se a třesot pominul. Cítil, jak jím proudí Síla, ale poprvé v životě to bylo tak moc intenzivní. V této místnosti cítil dávnou přítomnost mistrů Jedi, kteří zde zasedali. A cítil ještě něco. Ponořil se hlouběji do Síly za tím mlhavým bodem, až spatřil formující se obraz rytíře Jedi. U pasu měl stejný meč, jako měl teď Wooden. Byl to on. Nyní Wooden věděl s naprostou jistotou, že je jeho potomek. Ten obraz ale rychle pominul a hlavou mu běhaly další přízraky z minulosti této akademie. Viděl její slávu i její zničení a obnovu. Nyní Wooden věděl vše, co zde chtěl zjistit. Pomalu otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Teď viděl obrovskou změnu místnosti oproti obrazu, který viděl před chvílí.
"Konečně ses probudil?" vyrušil ho Daron, který si mezitím udělal pohodlí na jedné očištěné sedačce a náležitě se na ní rozvaloval.
"Jak dlouho?" zeptal se trochu zmateně Wooden.
"Přes dvě hodiny, leadeře," odpověděl Dreik.
To bylo tedy dost, pomyslel si Wooden. Zdálo se mu to jako chvilička.
"Našli jste něco?" zeptal se místo toho.
"Vlastně našli," odpověděl Daron a ukazoval na datapad v ruce. "Je to docela zajímavé čtení. Nějaká lekce pro padawana. Až přijdeme na základnu, tak to můžeme prohlédnout."
"My?" zeptal se Wooden.
"No, když jsi tady tak seděl, tak jsme si s Dreikem povídali. Říkal mi zajímavé věci. A z toho jsem se rozhodl, že bych se rád připojil k RSF."
Wooden vypadal překvapeně. "Jasně, rádi tě uvítáme," odpověděl. "Našli jste ještě něco?"
"Nějakou starou techniku, několik dalších datapadů, které jsou ale špinavé a musí se nejdřív jemně a důkladně očistit a pár krystalů."
"Dobrá práce," pochválil své kolegy Wooden. "Vyrazíme zpět?"
Oba přikývli a tak se všichni vydali na zpáteční cestu. Daron opět zablokoval vchod a tentokrát se speederem vraceli tři.
"Našel jsem víc, než jsem hledal," řekl ještě pro sebe Wooden.